Na pozadí doby vlády »posledního zasvěceného císaře Svaté říše římské« Karla IV. přibližuje úroveň okultních znalostí pozdního středověku a jejich umělecké zachycení v architektuře, výtvarném umění i urbanistice celého města. Za vznikem pražského nachází tato kniha odkaz jedné z prvních uzavřených zasvěceneckých lóží, která do svých řad přijímala i laiky, tzv. pražské bratrstvo Obruč a kladivo, nad nímž měl záštitu sám král Václav IV., syn Karla IV. Výklad symboliky umožňuje datovat vznik stavby, jejíž dokumentace zmizela neznámo kde, přesněji než oficiální historická literatura. Symboliku pražského orloje vykládá autor jako v evropském dobovém kontextu unikátní model kosmu a jeho jednoty s člověkem jako jeho obrazem. Podrobně rozebírá i kosmologickou symboliku astronomických hodin a skryté motivy tvůrců architektonického i výtvarného řešení orloje. Dokládá, jak znalosti o vesmíru i člověku, které zveřejňují moderní esoterní školy a hnutí, zachycovala už řecká a egyptská mysteria, jejichž znalost byla na konci 14. století šířena po celé Evropě. Stavbu orloje vykládá v souvislostech místa a času vzniku. Přibližuje karolinský koncept Prahy nejen jako světské metropole světa, sídla císaře nazývaného druhým Konstantinem, ale také jako duchovního otisku Nebeského Jeruzaléma, města posmrtně zaslíbeného křesťanům. Na příkladu figur dvanácti apoštolů pak podává nejširší souvislosti iniciačních dějin v křesťanském světě. Průvodce Staroměstský orloj navazuje na odkaz takových autorů, jako byl slavný alchymista Fulcanelli, na duchovní dědictví mnoha českých historiků i moderních autorů děl o esoterních naukách, jako je například David Ovason. Ve výkladu esoterní symboliky stavby vychází z rozsáhlého díla antroposofa Rudolfa Steinera.