Spása je neobvykle pojatá studie o hloubkové psychologii, jež používá terminologie moderní vědy k vysvětlení metodiky a výsledků jógických postupů. Je možno ji pokládat za náročnou učebnici jógy. Květoslav Minařík poukazuje na vztahy mezi biologickými jevy na biologických membránách živého lidského organismu a jeho psychickými složkami. Ukazuje, že jsou vzájemně ovlivnitelné jak různými postoji člověka v běžném životě, tak speciálními jógickými metodami, jež autor svými zkušenostmi prověřil, nebo zásahy do psychické oblasti dle pouček buddhismu a křesťanství. Rozvíjí zde velkolepé možnosti praktických manipulací s elektromagnetickým polem na biologických membránách živých buněk při řešení všech životních problémů až k nejvyšším dosažitelným kladným cílům, jaké znají všechny hodnotné duchovní nauky.
Z obsahu:
Tento spis je učebnicí jógy, a proto především hloubkové psychologie. Vyžaduje tedy hned od počátku, aby člověk abstrahoval od sebe sama a aby se již neztotožňoval s citovými prožitky, které duchovně nevyvinutému člověku tak imponují, že si myslí, že by bez nich celý jeho život pozbyl smyslu.
Jakmile bude člověk abstrahovat od pocitových fenoménů, jejichž působením se já ztotožňuje s předměty, které na něho působí přes jeho smysly, jeho život se obohatí, neboť kromě prožívání se bude dostavovat i poznávání.
Poznávání je přímým předchůdcem schopnosti provádět jógu v jejím nejlepším pojetí. Člověk začne být schopný vzít sebe sama jako předmět bádání psychických fenoménů. Odtud je již jen malý krok k stupňování abstrakce sebe sama od světa jevů, které chce běžný člověk zažívat tím, že se s nimi duševně spojuje.
Z obsahu:
Tento spis je učebnicí jógy, a proto především hloubkové psychologie. Vyžaduje tedy hned od počátku, aby člověk abstrahoval od sebe sama a aby se již neztotožňoval s citovými prožitky, které duchovně nevyvinutému člověku tak imponují, že si myslí, že by bez nich celý jeho život pozbyl smyslu.
Jakmile bude člověk abstrahovat od pocitových fenoménů, jejichž působením se já ztotožňuje s předměty, které na něho působí přes jeho smysly, jeho život se obohatí, neboť kromě prožívání se bude dostavovat i poznávání.
Poznávání je přímým předchůdcem schopnosti provádět jógu v jejím nejlepším pojetí. Člověk začne být schopný vzít sebe sama jako předmět bádání psychických fenoménů. Odtud je již jen malý krok k stupňování abstrakce sebe sama od světa jevů, které chce běžný člověk zažívat tím, že se s nimi duševně spojuje.