Poukazuje na to, že jsme manipulováni mimozemskými skupinami, které se snaží ze všech sil, abychom se vzdali své svobodné vůle.
Vysvětluje, jak zacházet s nemocemi a poskytuje pohled na náš zdravotnický systém.
To, o co u Conrada jde, je vlastní zodpovědnost a potenciál, který tkví ve vývoji každého jednotlivce - nepropadat závislosti na cizích míněních, drogách, falešných bozích a evakuaci ufouny.
Kniha vyšla 27.5.2005, 240 stran, 249,- Kč. ISBN 80-903553-1-5
Ukázka: Souvislosti - Jo Conrad
Přistání na Měsíci
To, že tu něco nesouhlasí, lze poznat na většině zveřejněných snímků z mise Apolla.
U této fotografie není půda např. rovnoměrně osvětlená, jako od
slunečního světla, nýbrž jako od reflektoru s nejsvětlejším místem za
astronautem a odtud se zřetelným úbytkem světlosti dozadu a do stran.
Na jiných snímcích jsou vidět např. stíny, které neprobíhají paralelně,
nerovnoměrné osvětlení, které by u slunečního světla nemělo existovat,
ale i to, co se zrcadlí ve zlatavých helmách astronautů, neodpovídá
mnohdy tomu, co by mělo být vidět. Jsou tam světelné body na horizontu,
které by při zmenšení helmami musely být ve skutečnosti obrovské
(reflektory nebo UFO?), stíny zrcadlících se astronautů jdou často
jiným směrem, než jak by naznačoval směr světla v popředí.
Postavení kamery (výška/perspektiva) se také často neshoduje s druhým
astronautem, zrcadlícím se v hledí, který snímek musel pořizovat,
jelikož se na Měsíci nacházeli údajně vždy jen dva astronauti.
Jsou snímky tedy podvrhy? Byly pořízeny ve studiu? A pokud ano, nebyli
astronauti nikdy na Měsíci? Proč to potom trvalo celé hodiny mezi
přistáním Apolla 11 a výstupem Neilla Armstronga? (Přistání kolem 21
hodin SEČ, výstup ve 4 hodiny ráno.) Při falšované show o přistání na
Měsíci, pořízené ve studiu za desítky miliard peněz daňových
poplatníků, by bylo možno si takovou dlouhou pauzu ušetřit. Existují i
radiogramy, natočené nezávislými amatérskými radioamatéry, které svědčí
o překvapení astronautů při pohledu na neobvyklé objekty na Měsíci.
Údaje o fyzikálních vlastnostech Měsíce jsou rovněž rozporuplné. Údajně
máme na Měsíci šestinu zemské přitažlivosti. Ale už z výpočtů podle
Newtonova gravitačního zákona vycházejí zcela jiné hodnoty.
Neutrální bod je bodem, kde se mezi dvěma nebeskými tělesy přitažlivé
síly vyruší. U dvou stejně těžkých planet by to bylo uprostřed. Při
poměru 1:1/6 mezi Zemí a Měsícem by musel neutrální bod ležet asi
20.000 mil od Měsíce. Podle údajů NASA však je to 43.000 mil, což se
lze dočíst v encyklopedii Brockhausu. To ovšem znamená, že přitažlivost
Měsíce musí být značně vyšší. Podle odpovídajícího vzorce vychází 64 %
zemské přitažlivosti. Chabé skoky astronautů, které lze vidět na
záběrech NASA, neměří ani půl metru, což by potvrzovalo, že gravitace
je tam podstatně vyšší než jak se nám tvrdí.
Když už jsme se k tomu dostali, je tím vlastně podán poloviční důkaz,
že NASA musí vlastnit tajné pohonné technologie. Neboť když se podíváme
na gigantickou raketu Saturn V, kterou astronauti Apolla potřebovali,
aby se dostali ze Země, a která je přece jen přes sto metrů vysoká a z
větší části sestává z pohonných hmot k překonání zemské přitažlivosti,
musíme si klást otázku, jak mohl být v mrňavém měsíčním modulu obsažen
dostatek pohonných hmot k překonání přitažlivosti, která obnáší více
než polovinu zemské.
Pokud tam skutečně byli a přitažlivost byla vyšší, jak jsem rozvedl,
znamená to, že použili tajné pohonné technologie, možná antigravitační
agregáty. To už zní skoro jako UFO-fantazie, že? Ale jak by řekl
Sherlock Holmes, okolnosti tento závěr jednoznačně naznačují.
Pak lze na různých filmových záběrech vidět, že americká vlajka, kterou
astronauti na Měsíci vztyčili, se třepotala. Jelikož však podle
oficiálních údajů nemá být na Měsíci žádná atmosféra, vtírá se otázka,
jak s tím uvést do souladu tyto záběry. Možná že dělali záběry ve
studiu a někdo zapomněl zavřít dveře, takže byl průvan. Jiné vysvětlení
je jen to, že na Měsíci je atmosféra.
Mnoho zajímavých záběrů se objevuje na televizních obrazovkách v
programu „Space-Night“ bavorského vysílače „Bayern 3“. V mém filmu „Die
Nasa Akte“ („Akta NASA“) je pár takových záběrů vidět.
Astronaut
Tyto všechny – pouze naznačené – nesrovnalosti připouštějí jen dva
závěry: buď bylo celé přistání na Měsíci „podvrh“ a záběry vznikly ve
studiu, nebo jsou nám úmyslně utajovány skutečné poměry na zemské
družici.
Pravděpodobné vysvětlení by bylo, že Apollo 11 na Měsíci skutečně
přistálo, astronauti tam zjistili, že nejsou sami a NASA se pak musela
poradit, má-li to sdělit veřejnosti či ne. Jestli záběry ukazované 7
hodin po přistání pocházejí z Měsíce, je sporné, protože jelikož na
Měsíci nebyly možné „rozumné“ záběry, mohlo se mezitím připravit
studio, jedině že by došlo k rozhodnutí říci veřejnosti, že na Měsíci
už někdo je. Podle různých autorů tam existují tajné stanice, v nichž
spolupracují mimozemšťané s lidmi, ale i německé měsíční základny.
Zveřejnění přítomnosti neznámých objektů na Měsíci by mělo nesmírný
dopad na nejvlivnější zájmové skupiny. Oznámení mimozemských pohonných
technologií by ohrozilo celou ropnou branži i jaderný průmysl, jelikož
se zřejmě zakládají na efektivnějších energiích, snad dokonce na „volné
energii“, která je podle Tesly všude k dispozici a má být snadné ji
odebírat.
Na církve a jejich představy o víře by mělo oznámení o mimozemském
životě dalekosáhlý dopad a pravděpodobně by byl mimozemskými metodami
léčení ohrožen i celý lékařsko-průmyslový komplex. Pokud předpokládáme
existenci tajných společenství, jak rozvedu v další kapitole, je
pravděpodobné, že uplatnila svůj vliv, aby veřejnost nebyla informována
o existenci objektů na Měsíci – ať už jakéhokoliv druhu.