Rok 2012 aneb co nás čeká - antikvariát

  • Katalogové číslo: 50833a
  • EAN: 9788087413067
  • Výrobce: Nakladatelství Zdenka Blechová
Zdenka Blechová. Stále se bojíte roku 2012 a chcete vědět, co bude po něm? Pak vám doporučuji si přečíst tuto knihu. Kniha obsahuje dvě části. První část s názvem „Příprava na rok 2012“ obsahuje channelingová poselství od roku 1997, která nás nabádají ke změně myšlení, protože jen tím se dá zachránit příroda. Dozvíme se, jak nám pomáhá Vesmírná rada a jak jsme připravováni na to, žít ve Světle. Stále čekáme na Mesiáše, ale není to nic jiného, než najít své srdce. Dočtete se, že na Zemi jsou lidé z různých civilizací a všichni jen sbírají informace pro své planety. Kniha obsahuje i autentickou regresi do vývoje planety Země, kterou podstoupila Zdenka Blechová před pár lety. Druhá část s názvem „Jak žít po roce 2012“ nás seznamuje s tím, jak budeme žít. Naše myšlení se během pár let přeprogramuje a všichni budeme uznávat úplně jiné hodnoty. Jak se to bude dít a jak se žije ve Světle, se dozvíte v této druhé části knihy. ukázka z knihy Poselství z roku 2000 Lidé zde vznikali vývojem hmoty v těle organismu a tyto organismy se s naší vůlí vytvořily v době velkého plamene. Tyto plameny očistily více tuto planetu, která si pak zachovala čistý ráz pro vývoj všeho druhu, a lid se vyvíjel velice pomalu. Ale vše má svůj čas. Lid se zde měl nejdříve učit zachování života a smrti, dokonalosti těla a dokonalosti víry v naší moci a po dlouhé době se pak měl vyvíjet. (Z Egypta pochází známý egyptský kříž, zvaný ankh, znamení života a smrti.) Pak přišla doba, kdy se lidé donutili být na sebe více zlí a vše se zde zhroutilo. Museli jsme zasáhnout, aby nedošlo ke katastrofě u nás ve Vesmíru a lidé se zde naučili si zase více vážit všech statků. Tato historie se zde odehrává již potřetí a je jen na vás, zda už konečně pochopíte souvislosti otázky planety Země a Vesmíru a vidíme, že je to pro vás stále obtížné téma, které se musí s naším odrazem pochopení přiblížit Vesmíru. Pak teprve nastanou doby, kdy se i vy s námi ztotožníte a budeme s vámi žít v harmonii a kráse. * * * Když zvítězí planety dobré, láskyplné, celý vývoj je tímto poznamenán a nadchází doba „Zlatého věku“. Ovšem planety, které vládnou silou, se snaží znovu dosáhnout svého cíle. Vysílají své zástupce na planety láskyplné, aby nabourávali láskyplný život na těchto planetách. Celý Vesmír je neustále v pohotovosti, neboť o tom ví. Ve Vesmíru se schází „Vesmírná rada“, která rokuje o záležitostech planet, ale nezasahuje do jejich života. Jen hlídá to, aby některá planeta příliš svými vibracemi nenarušila chod celého Vesmíru. Pokud rada toto vidí, pošle své zástupce, aby se podíleli na pořádku a zachování klidu ve Vesmíru. Tito zástupci působí skrze duše lidí vyzrálých, kterým jsou našeptávány povely, co je dobré udělat pro záchranu Vesmíru, nebo se na ní sami podílejí. Ve Vesmíru jsou všechny planety vzájemně provázány, a pokud dojde ke katastrofě na jedné planetě, může to postihnout celý Vesmír. Může dojít k vychýlení a tím ke změně postavení planet a k jejich následnému „převibrování“ do jiných pásem Ve Vesmíru existuje více světů, než jste schopni pochopit a tyto světy, ani my všechny neznáme. Některé jsou dobré, ale jsou zde i světy kde vládne násilí, zloba a zášť. Tyto světy spolu neustále soupeří o moc a větší sílu spojenectví s ostatními světy, které se musí podvolit těm, které mají převahu. I u nás ve Vesmíru je v některých oblastech více zášti a chaosu. Je to jen otázka vývoje v jednotlivých dimenzích a my zde vládneme láskou. Ale jsou světy, které vládnou násilím, a je těžké se před nimi ubránit. Tyto světy se snaží uzmout nám naši moc, ale láska je mnohdy silnější a zmůže i tam, kde si mnozí myslí, že nezmůže nic, a že je zde zapotřebí obrany. U nás vládne Rada nejvyššího, která je velice mocná a vševědoucí a ona vládne více silám ve Vesmíru. Tato Rada se také usnáší na tom, co je důležité pro Zemi udělat a co naopak je její záležitostí, aby si srovnala své účty a došla k poznání a ke sblížení s Vesmírem. * * * Tato Rada je neustále v pohotovosti, neboť se nyní blíží opět další éra, kdy se bude provádět zúčtování všech dobrých a méně dobrých činů u vás na Zemi. Rada rozhoduje, co je dobré pro záchranu té, které říše udělat, aby našla svou další vlastní cestu. Tato Rada je nyní ve spojení s ostatními Radami ve Vesmíru a velice horuje pro další mírová řešení, která by měla přijít k vám na Zem. Tato řešení by měla také více pomoci nám zde očistit zlo a zavést více pořádku pro naše cíle, abychom se mohli k vám chovat jako k rovnocenným přátelům. Rada stále bojuje s více nepochopeními všech ostatních světů, které jsou některé pro nepochopení a snaží se záměry Rady nerealizovat. Ale, zdá se, že vše je vedeno dobrou rukou nás všech, kteří s vámi spolupracujeme a dohlížíme na to, aby se to zde už vše konečně napravilo a je jen na vás, jak se rozhodnete. Ještě stále máte čas, ale tento čas nebudete mít stále, a proto vás vyzýváme, snažte se více o osvětu, která je nyní tak důležitá, aby se vše vyvíjelo správným směrem. Spousta lidí u vás již chápe naše cíle. Spousta lidí se snaží o přiblížení se k nám, a to je pro nás dobré a záměr se vyvíjí více než pozitivně. Rádi bychom, aby ta doba, která se zde již tolikrát opakovala, nemusela přijít znovu, to vše máte nyní ve svých rukách. Spojte své síly, ať si zachráníte svoji krásnou planetu a svůj čistý štít pro otevření se Vesmíru, který vás miluje a je vždy s vámi. Stále píši o poselství z roku 2000 Vývoj lidstva na Zemi se již opakuje potřetí a naši přátelé nás vyzývají, abychom nové učení pochopili včas, aby se vše nemuselo opakovat znovu. Neboť dokud se to nenaučíme, bude se učení stále opakovat. Je to jako ve škole, kdy se musíme něco naučit, abychom byli dobře připraveni do života a mohli se stát právoplatnými členy společnosti. Jedná o naše poučení, abychom se mohli stát právoplatnými členy celého Vesmíru. Připravují se již mírová setkání se zástupci jiných civilizací a během deseti až dvanácti let dojde k prvním jednáním, která se nejprve uskuteční jen na energetické úrovni. Budou k nám promlouvat skrze naše srdce a budou vést naše kroky k uskutečnění cílů Vesmíru. Nelze se sejít se zástupci jiných civilizací, pokud budou naše srdce uzavřená. Pokud budou naše srdce otevřená, můžeme přijímat i dávat, a můžeme i „vyciťovat“. A právě cit a intuice budou hlavními stěžejními body našeho přístupu k Vesmíru. Neboť, jak jsem se zmínila, ve Vesmíru existují jak planety dobré, tak i špatné. Abychom věděli, s kým se přátelit, je třeba se naučit „vyciťovat“. Pokud se to naučíme, povede nás vnitřní hlas správným směrem a s čistým duchem v sobě se nemáme čeho bát. Budeme vedeni správnou cestou. Pokud se to někdo nenaučí, bude stále více narážet na nepochopení a bolest v životě. Bude se uchylovat ne k lásce, ale k agresivitě a násilí, a měl by si uvědomit, že není veden láskyplnými silami z Vesmíru, ale silami násilí z Vesmíru. * * * Poslyšte poselství z Vesmíru, které mi přišlo automatickým písmem v roce 2000: Planeta Země byla vytvořena jako kolonie pro vesmírné účely, kde se měly zúčtovávat kladné a záporné stránky všech bytostí, které prohřešily u nás ve Vesmíru. Zde se měli naučit, co obnáší obnovení životosprávy organismu. Vy jste se zde učili a dlouho učili, až vás naše vesmírné síly osvobodily od zlých mocností. Tyto mocnosti s námi stále bojovaly ve dne v noci, v čase i nečase. Tyto mocnosti se stále zmocňují našich cílů a cíle jsou dobré pro záchranu všech vašich myslí a tyto mysli musí být obnoveny, aby mohly čerpat vědomosti od nás pro další generace. Tyto nové generace, které přijdou, si již budou vědět rady, co počít s přírodními statky a budou se chovat lépe nejen k přírodě, ale ke všem druhům zde na Zemi. Země byla zde již v době velkého dění, v době velkého převratu ve Vesmíru a tento převrat nás stál mnoho sil. Síly jsme musely časem obnovovat a obnovení našich sil znamená i pro nás nesmírný pokrok ve vývoji a nyní se snažíme i vás vyvíjet více v kladné bytosti plné krásy a optimismu. * * * Poselství z roku 1999 Země zde byla již v době velkého dění, v době velkého převratu ve Vesmíru a tento převrat byl velmi náročný. Takže nejdříve došlo k zúrodnění Země a nyní obrazně dochází k zúrodnění bytostí na ní žijících, aby se vyvíjeli v kladné bytosti Atlantida-mesto plné krásy a optimismu. A právě nastává doba, kdy se máme všichni navrátit k Bohu. Kdy má být muž se ženou na stejné úrovni, žít spolu v trvalém přátelství, bez bojů a touhy po moci. Přes utrpení se dostáváme zpátky k Bohu. Jiné cesty není. Přes utrpení jsme totiž schopni rozpoznat pravé hodnoty a to nás činí opět moudrými a silnými bytostmi, plnými lásky k sobě i k druhým. Jak se říká: Před nikým se neponižuj a před nikým se nepovyšuj. Strom poznání totiž dal Bůh hlídat cheruby, a tak člověk se nesmí bát a musí zdolávat v životě nástrahy a překážky a musí si dodat odvahy a síly, aby ke stromu poznání znovu došel. Vše je obsaženo ve všem. Dnes jsem hovořila s jednou slečnou a ta mi řekla: „Vím, že si musím vybrat buď to lepší, nebo to horší.“ „Omyl, musím přijmout obojí.“ Mýlíme se, pokud si myslíme, že život je jen o pozitivním vnímání světa. I negace jsou důležité pro naše učení. Kdyby neexistovaly, nic bychom nepochopili a žili bychom stále v nevědomosti. A proto je důležité učit se z negativních situací a jít do hloubky věcí, nezůstávat na povrchu. Každá bytost na této planetě má svůj domov ve Vesmíru, kde existuje mnoho světů a všechny bytosti zde, se sem přišly dobrovolně učit. Je to jako když jedete na nějakou stáž a máte přinést z cesty poznatky. Proto mi Vesmír stále říkal: „Vše se vyvíjí dle plánu a záleží jen na tobě, co všechno z toho, co jsi pochopila, předáš nám, a co si ponecháš.“ Tehdy jsem nechápala, ale dnes vím, že se na Zemi všechny bytosti učí jedna od druhé a nashromážděné informace si odnášejí zpět na svoji vlastní planetu, ze které přišly, aby obohatily tamní bytosti. * * * Jsou zde i pozemští andělé, kteří udávají směr učení, aby vše směřovalo tam, kam má. Neznamená to, že pozemští andělé neprocházejí učením. Musí se podrobovat stejným zkouškám jako ostatní bytosti, jen mají v sobě jiný program a to program pro nastolení rovnováhy ve všem, co činí. Rozdíl mezi lidskou bytostí a pozemským andělem je v tom, že lidská bytost se sem přišla učit, a pozemský anděl sem přišel pomáhat. I pro pozemského anděla je to těžké učení, protože mnohdy pomáhá tam, kde by neměl a tak se učí, kdy pomoci a kdy to nechat na druhých. Je to jeho zkouška na Zemi, aby mohl pak pomáhat šířit světlo kdykoliv a kdekoliv. * * * Takže nikdo nás nesoudí, to jen my musíme zpět do školy a dohonit své učení. Bylo mi divné, když se do mě zamilovala jedna dívka a přišla mi informace, že se ode mě učí lásce. Připadala mi jiná než já, měla jemné vystupování a hodně se odlišovala od ostatních. Byla z jiné planety, než já. Vzájemně jsme si předaly informaci k lásce. K jiné paní mi přišla informace: „Pochází z říše víl.“ Jiný zase pocházel z „království mágů nebo království růže“. Takže pohádky jsou vlastně skutečností a my se zde vlastně už setkáváme s mimozemšťany, aniž bychom to věděli. Za mimozemšťany můžeme považovat všechny bytosti, které se nám jeví jinak a to nemusí být jen na povrchu, může to být hlavně nitrem. Starec Co je tvoje Člověk náhle zemřel... Najednou uviděl, jak se k němu blíží Bůh s kufrem v pravici. „Synu, přišel čas, musíme jít.” Člověk se zeptal: „Proč tak brzy? Chtěl jsem toho ještě tolik udělat..., a zažít... „Je mi líto, synu. Nadešel tvůj čas... musíš jít.” „Co máš v tom kufru, Bože?” „Všechno, co ti patřilo, všechno, co bylo tvoje.” „Všechno, co mi patřilo? Chceš říct... moje věci, šaty, peníze?” „Je mi líto, věci denní potřeby ti nikdy nepatřily, ty patřily naší Zemi.“ „Tak... Moje vzpomínky?“ „Je mi líto, synu, ale ani ty nepůjdou s tebou. Nikdy ti nepatřily. Ty patřily času.” „Tak... Moje schopnosti...? „Ani ty ti nepatří. Ty patřily okolnostem.” „Pak tedy... Přátelé, příbuzní?“ „Je mi líto, synu, ani ti ti nepatří... Oni patřili k tvé životní cestě.” „Ale manželka... A děti...?” „Je mi líto, synu, ani ti ti nepatří. Ti patřili tvému srdci.” „Tedy... Moje tělo?“ „Ani to ti nepatřilo, to patřilo prachu...” „Tak ... moje duše? „Je mi líto, synu, ale tvoje duše, ta ti také nikdy nepatřila..., ta patří mně.” Zoufalý člověk vytrhnul Bohu kufr z ruky a otevřel ho. Byl prázdný! Se slzami v očích se ptá Boha: „Nikdy mi nic nepatřilo, nikdy jsem nic nevlastnil?” „Ale ano, synu. Každý okamžik, který jsi prožil, patřil jen tobě.” Doktor Preventivní prohlídka Šel jsem na preventivní prohlídku a zjistil jsem, že jsem nemocný: Když mi Bůh změřil tlak, dozvěděl jsem se, že moje láska je „na nízké úrovni“. Na EKG se potvrdilo, že potřebuji opakované transfúze lásky. Mé žíly jsou totiž postižené samotou, a proto nedostatečně zásobují prázdné srdce. Během měření teploty zaznamenal teploměr 40° strachu. Protože jsem nedokázal kráčet se svým bratrem a bratrsky ho podpírat, zašel jsem za ortopedem. Ten zjistil, že jsem si zlomil nohu, když jsem zakopl o žárlivost. Na klinice objevili, že jsem krátkozraký, protože jsem nebyl schopen povznést se nad negativní stránky svého bližního. Řekl jsem Bohu, že jsem hluchý a On zkonstatoval, že jsem nedbal na to, abych naslouchal Jeho hlasu. Bůh mi ze svého velikého milosrdenství nabídl léčení zdarma. Při odchodu z kliniky jsem proto slíbil, že budu užívat jen opravdu účinné léky, které mi předepsal během této hodiny pravdy: 1. Jen co ráno vstanu z postele, vypiji pohár „vděčnosti“. 2. Před odchodem do práce si odměřím lžičku pokoje. 3. Každou hodinu si přiložím jeden obklad trpělivosti a spolknu jednu tabletku pokory. 4. Po návratu domů si dám jednu injekci lásky. 5. A před usnutím budu užívat dvě tablety smířeného svědomí. Nebuď smutný ani znepokojený. Bůh dobře ví, jak se cítíš. A Bůh také v této chvíli dobře ví, co se bude ve tvém životě odehrávat. Boží záměr je neuvěřitelně dokonalý. Bůh Ti chce ukázat velmi mnoho věcí. Ale můžeš je pochopit jen tehdy, pokud se smíříš s místem, na kterém právě jsi a se situací, ve které se právě nacházíš. Kéž Ti Pán Bůh žehná. srdce Otázka: Existuje na některých planetách jen světlo, anebo jen tma? Odpověď: Ano V určitých dimenzích je již jen Světlo, ale to Světlo nemusí být stále, může se měnit vibracemi planety a lidí. Je dobré vědět, že světlo přichází na Zemi skrze jiná pásma a tato pásma jsou ovlivňována sluneční energií. Občas je také málo sluneční energie a my jí musíme podpořit. Ale jinak se vše děje v závislosti na lidech, kteří s touto energií hospodaří. Dá se říci, že Světlo je stále a Tma neexistuje a pokud existuje, tak existuje jen ve vašich myslích a tedy v podmínkách, ve kterých žijete. Až se naučíte žít ve Světle, pochopíte tuto pravdu. Opravdu Vesmír obsahuje mnoho světů a galaxií, jako je to u nás na Zemi. Také je zde mnoho různých států a všechny spolu uzavírají různé smlouvy a dohody a scházejí se na mírových jednáních. Také ve Vesmíru existuje Rada Nejvyššího, která se usnáší na různých rozhodnutích. Jako například já jsem se narodila v Mariánských Lázních, ale žiji v Plzni a patřím příslušností Čechám, ale jsem Evropankou atd., tak i ve Vesmíru tímto způsobem všichni přísluší zase nějaké galaxii, která je příslušníkem zase jiné, větší galaxie. To znamená, že i lidé, kteří obývají tuto planetu, nejsou příslušníky jedné rasy, ale více zastoupených světů z Vesmíru. Andel-a-zeme Každá duše se zde učí a má svůj osobní plán a celospolečenský plán. Duše přišly z různých planet načerpat vědomosti, které mají na svých planetách předat k užitku ostatním. Poselství na jednu ženu: Tato žena, která má být mezi vámi, bude u nás velmi vážena, až se k nám vrátí. Nyní vstřebává dojmy ze Země, ale jí se to zdá vše nějak v rámci jejích možností nepřiměřené, ale ona je v tom již zběhlá a ani neví, že toto je pro ni další zkouška na Zemi, a že z toho bude podávat zprávy, jak je u vás. * * * Ve Vesmíru totiž neexistují jen dobré světy, ale i světy, které používají různé intriky a války. A teď si uvědomte, že zde na Zemi jsou zástupci obou světů. Jedni, kteří přišli planetu zachránit a druzí, aby ovlivnili běh a vývoj planety. Proto se máme naučit cítit srdcem, abychom se nenechali zmást hezkými sliby a bohatstvím. Abychom to bohatství našli v sobě, ve své duši, neboť to je to nejcennější, co máme. Již v pohádkách šlo čertům a ďáblům o duši člověka, kterou člověk za bohatství upsal ďáblu a když poznal, že nejcennější je jeho srdce a ne bohatství okolo sebe, nevěděl jak duši dostat zpět. V pohádkách vždy zvítězila láska. A tak, když se naučíme cítit srdcem a tím nacházet větší lásku ve své duši, nemůže na nás žádné zlo. Síla naší lásky pokoří každé zlo, které by na nás zaútočilo. A pokud cítíme z Vesmíru lásku Toho nad námi, cítíme i Jeho ochranu a víme, že pod boží ochranou na nás žádné zlé síly nemohou. Silnou ochranou je slovo: Láska – 3× řekněte od srdce, vytváříte si okolo sebe ochranu. * * * Na mého osudového přítele mi přišlo toto sdělení: Je člověk pro nás více než zajímavý, neboť on je z jiné planety než ty a ty máš od něj čerpat poznatky ve věcech, které se ti nezdají příliš dobré. Je to především muž, který ví, co chce a je to závislé od jeho dobrých i méně dobrých skutků. Tehdy jsem nevěděla, co chci a snažila se jako malé dítě dávat všem. On už věděl, co chce a šel si za tím někdy i způsobem, který se mi nelíbil. Naučila jsem se s ním cítit, co je dobré a co špatné díky tomu, že byl z jiného světa než já. Teprve, když jsem pochopila, mohl přijít duchovní partner, který je ze stejného světa jako já. Osudový partner vždy přichází z jiné dimenze, aby mi pomohl s učením, které neumím. Duše ze stejného světa mi v učení nemohou pomoci, protože se chovají stejně jako já. Zase vidíme, jak jsou všechny světy ve Vesmíru důležité z hlediska poznání. Jeden potřebuje druhého v rámci učení jako v životě. * * * Dne 27. 12. 2006 asi 16.30 hod. jsem podstoupila regresi, o které vám budu vyprávět. Od 20. 12. vládly silné astrologické konstelace, které vrcholily v úplňku na nový rok. Při regresi jsem zažila znovu bolest z rozpadu planety a půl roku jsem z toho ‚marodila‘. Sešly jsme se s mojí průvodkyní v tomto životě. Je to kamarádka, která přijde nečekaně vždy v důležitých okamžicích, jako by ji někdo ke mně vyslal. Svěřuji se jí: „Vím, že mám nyní začít něco jiného, že opět jdu do dalšího cyklu, ale nevím, co to bude.“ Každých devět let znovu opakujeme průchod další spirálou našeho bytí, opakujeme stejné nebo podobné lekce, ale stále s větší a větší hloubkou. Ona na to: „Tak se tam podíváme.“ „Dobře,“ odpověděla jsem. Držela mě za ruku a já šla do hlubiny svého podvědomí. Dostala jsem se ke tmě. Ptá se mě: „Co tam vidíš?“ „Černou díru a dál nemůžu, je mi těžko, bolí mě u srdce.“ Propukla jsem v pláč. Tím jsme regresi ukončily, protože jsem dostala strach. * * * Trvalo to měsíc, než jsem se znovu odhodlala projít černou dírou. Nevěděla jsem, co mě tam čeká, ale věděla jsem, že je to pro mě důležité. V duchu jsem si říkala, měla bych někomu říci, aby zapisoval mé výpovědi. Pak jsem od toho upustila. Přišla moje průvodkyně a povídá mi: „Andělé mi řekli, že jestli ti chci udělat radost, mám ti tvoji výpověď nahrát na diktafon.“ Oči mě zalily slzy dojetí. Jak andělé znají každé mé přání a snaží se mi je plnit. Posadíme se do bílého kruhu opatřeného devíti svíčkami, chytneme se za ruce a prostřednictvím otázek mé průvodkyně odkrývám svůj příběh. Mám zavřené oči a přicházejí obrazy, pocity a slova. Nevnímám čas, dostávám se mimo prostor a čas. Nic neexistuje, jen mi přicházejí informace, které zaznamenává diktafon. Díky němu jsem mohla vše dát na papír a vy si to nyní můžete přečíst. Celou regresi si můžete přečíst v knize. Pojednává o vzniku Země, o jejím vývoji, o vývoji lidstva a o tom, kam směřujeme. * * * Nečekejte ani konec světa a ani žádného Avatara. Veškerá změna se bude odehrávat ve vás, a to přeměnou vaší bytosti v bytost čistou, která cítí srdcem. Následující informace vás jen seznamují se změnou myšlení, které se bude dít v každém člověku. Čas neexistuje a tak každý může tyto řádky chápat jinak, ale je důležité vědět, že všichni jdeme stejnou cestou ke společnému cíli. Neboť jak mě Vesmír často dával na vědomí: „Vše se vyvíjí dle plánu.“ * * * Holubice „Jak se dá zmírnit utrpení!“ Touto myšlenkou jsem se zaobírala snad týden a neustále o tom přemýšlela. Tím, že člověk projde všemi zkouškami zde na Zemi, může se vymanit z životního cyklu zrození a umírání a může přejít do vyšších dimenzí, kde se již nemusí rodit a umírat, ale žije věčný život. Utrpení nám vlastně způsobuje každá ztráta, která končí smrtí našeho ega. Je to pochopení běhu života, při kterém si člověk postupně uvědomuje, že toto se dá dělat tak, toto se nedá ovlivnit, toto je třeba opustit, takto je třeba se dívat. Při tomto chápání zákonitostí je člověk vždy podrobován zkoušce, skrze kterou se učí chápat věci jinak. A změna náhledu vždy bolí. Ale jak člověk postupně stále více mění náhled, zbavuje se utrpení. Ví, že vše je jen dílem přírody a přírodní zákony nelze obejít. A tak, když člověk umře ve svém egu – rozumu a napojí se na cítění – intuici, může se vymanit z utrpení tím, že se jeho duše už nemusí rodit a umírat. Proto se hovoří v Bibli o věčném životě a nesmrtelnosti. Toto přichází až po složení všech zkoušek na Zemi. Duše musí být vyspělá a uvědomělá, aby mohla postoupit ve svém vývoji výše. * * * Na jednom mém semináři měla děvčata srdcem odpovědět, zda se už mají rády. Většina jich odpověděla, že ano, protože nešla do hloubky svého cítění. Když jdete do hloubky, nepřijde jen ano, ale přijde vám, proč to ještě není ono. Moje srdce mi však řeklo: „Ano, máš se ráda, ale ještě stále upřednostňuješ ostatní.“ Po nějakém čase mi přišlo: „Nemáš se ráda, protože ještě neumíš říci druhým, co ti vadí.“ Naučit se mít rád, není vůbec lehké. Ale jde to krůček po krůčku, ovšem nečekejte zázraky. Být potřebný druhým a starat se o druhé, nebo žít život druhých, je v nás tak silně zakořeněno, že naučit se žít jen pro sebe a tím pádem se mít rád, je velmi těžké. Už si myslíme, že to umíme, a zase přijde situace, kdy zjistíme, že to tak není. A tak naučit se mít rád půjde, ale stojí to hodně úsilí. Nebojte se toho a jděte do toho naplno. * * * Pokud se člověk učí mít rád, učí se cítit. A proto v první fázi začne chodit do přírody a začne si hrát s kamínky. Navnímávat je, cítit skály a cítit jejich energii. Začne čichat ke květinám a vnímat jejich vůni. Chodit do lesa cítit jeho klid, spojovat se se stromy a cítit jejich bezpečí a sílu. Pak si začne uvědomovat vše, co mu dělá dobře a co mu škodí. * * * V době, kdy se člověk učí mít rád, přestane třeba kouřit. Dojde mu, že mu to škodí. Přestane pít alkohol, protože mu začnou vadit stavy, které alkohol způsobuje, chce být bdělý. A tak postupně se člověk stále více očišťuje, zbavuje nánosů špíny a jde do své přirozené čistoty. Aby člověk mohl žít v čistotě, musí čistit i své tělo a proto se učí i životosprávě. V této době si může uvědomit, že mu vůbec nedělá dobře jíst maso a může se mu z něho chtít zvracet. Dochází mu jeho původ. A tak je dobré se učit i jíst jen to, co mi dělá dobře. To neznamená, že tento člověk už nebude jíst maso. Je to jen otázka času, kdy se opět k masu vrátí, ale již s vědomím a nebude ho pojídat poživačně, ale jen ke své potřebě těla. Člověk se učí znát své potřeby i potřeby těla, aby tělu mohl kdykoliv dát potřebné látky. Aby mohl jíst, když zrovna cítí hlad a ne proto, že je právě poledne a má se jít na oběd. Aby jedl jen, co cítí, že mu chutná a na co má chuť a ne to, co se říká, že je zdravé. A tak se člověk postupně poznává ve svém cítění, chuti a dále i ve svých emocích. Začne si uvědomovat, své pocity z některých lidí, začne vidět přetvářky a lži a začne i sám pracovat na tom, aby dokázal být k druhým upřímný a nestyděl se jim ukázat ve své nahotě. Učí se být bezprostřední v každé situaci, učí se být odpovědný v každé situaci, učí se plakat kdykoliv je zapotřebí a kdekoliv, učí se své agresivitě, aby s ní dovedl zacházet a nalezl pak rovnováhu ve svém jednání. Učí se rozlišovat dle svého cítění a ne dle toho, co vidí. Učí se být objektivní a tudíž si nikoho nedávat na první místo, přistupovat ke všem stejně. Učí se přes zvířata lásce a přírodním zákonům, a v poslední době se učí vnímat ve své auře škodlivé věci z okolí. Pak teprve může žít v čistotě a mít okolo sebe čisto. Když se člověk učí jít do svých pocitů, to znamená z malého dítěte, které se potřebuje zavděčit ostatním, do dospělého člověka, který už nepotřebuje lásku ostatních, protože ji nosí v sobě, přichází vztek a ve svém zrání člověk lidi jeden čas i nesnáší. Jsou mu najednou bližší zvířata, stromy a vůbec příroda. Člověk totiž začíná jít k sobě a tím pádem k přírodě a jeho vztek, který byl ukryt, vystupuje na povrch. Dochází mu, co si vše nechal líbit, čím se snažil druhým zavděčit, jak si nežil svůj život, jak ho společnost ovládla tím, co se má a nemá. Člověk se musí s tímto vším poprat, aby se odpoutal od společnosti a mohl začít žít jen své prožitky. Než k tomu dojde, člověk zažívá stále větší pocit prázdnoty. Tento pocit se musí dostavit, neboť se zbavujeme pout s ostatními. Čím více se zbavujeme pout, tím více nám připadá zbytečné to, co jsme dosud žili. Radovali se s ostatními z blbostí, dělali radost, abychom se zavděčili, slepě milovali své rodiče atd. Tyto všechny pocity jsme totiž potřebovali, abychom byli plní. A nyní dochází k obrácenému procesu vyprazdňování, a proto nám najednou některé zábavy, které jsme dosud prožívali, můžou připadat zbytečné a to co nás dříve bavilo, nás už nebaví. Trháme staré kódy potřeb být s ostatními a sdílet s nimi radost, a tím se jim vzdalujeme. * * * Když se člověk učí jít do svých pocitů, to znamená z malého dítěte, které se potřebuje zavděčit ostatním, do dospělého člověka, který už nepotřebuje lásku ostatních, protože ji nosí v sobě, přichází vztek a ve svém zrání člověk lidi jeden čas i nesnáší. Jsou mu najednou bližší zvířata, stromy a vůbec příroda. Člověk totiž začíná jít k sobě a tím pádem k přírodě a jeho vztek, který byl ukryt, vystupuje na povrch. Dochází mu, co si vše nechal líbit, čím se snažil druhým zavděčit, jak si nežil svůj život, jak ho společnost ovládla tím, co se má a nemá. Člověk se musí s tímto vším poprat, aby se odpoutal od společnosti a mohl začít žít jen své prožitky. Než k tomu dojde, člověk zažívá stále větší pocit prázdnoty. Tento pocit se musí dostavit, neboť se zbavujeme pout s ostatními. Čím více se zbavujeme pout, tím více nám připadá zbytečné to, co jsme dosud žili. Radovali se s ostatními z blbostí, dělali radost, abychom se zavděčili, slepě milovali své rodiče atd. Tyto všechny pocity jsme totiž potřebovali, abychom byli plní. A nyní dochází k obrácenému procesu vyprazdňování, a proto nám najednou některé zábavy, které jsme dosud prožívali, můžou připadat zbytečné a to co nás dříve bavilo, nás už nebaví. Trháme staré kódy potřeb být s ostatními a sdílet s nimi radost, a tím se jim vzdalujeme. * * * Najednou je nám dobře samotným v přírodě a začínáme se zabývat úplně jinými činnostmi a informacemi. Už nás nebaví být v hlučném prostředí, ale naopak vyhledáváme klid, už nás nebaví pomlouvat, nebo se starat o ostatní, ale baví nás sdílet své vlastní pocity s ostatními. Začínáme hledat jiné naplnění, než tomu bylo dosud, a protože každá změna něco stojí i tato změna nás stojí hodně sil a někdy i smutku z toho, co žijeme. Ale abychom mohli žít jinak a lépe, je třeba nebát se touto změnou projít. Jakmile přetrháme pouta s ostatními a už nemusíme žít život prožitky s ostatními, můžeme si dovolit žít svůj život svými vlastními prožitky a tam vzniká svoboda ducha. Vyprázdnili jsme se a začínáme se plnit vlastními prožitky a pocity a to je úplně jiné bohatství. Toto bohatství, které v nás vzniká je čisté, není ničím a nikým ovlivněno. Je to naše čistá duše, která se živí vlastní potravou toho, co žije a nepotřebuje se sytit potravou druhých a jejich životem. Mnohdy jsme se zaprodali druhým jen proto, abychom ve společnosti byli pro druhé dobří, a tím jsme žili kolikrát jen jejich prožitky, jejich přání a strádali jsme. Například ve vztahu s druhým jsme upřednostňovali jeho zájmy a třeba potlačovali své. Ale nyní si můžu dovolit žít své vlastní potřeby a už se nestarat o potřeby druhých, a tudíž je nemusím naplňovat. Nemusím už s partnerem sdílet to, co baví jeho a mě ne. Můžu si dovolit říci, že nechci, že tam nepůjdu, ale zároveň dovolit druhému sdílet jeho potřeby s druhými nebo o samotě, a nebát se o něj. Jakmile se totiž naučím žít pro sebe vlastními pocity, už se nebojím o druhé, protože jsem se spojil sám se sebou a tudíž nejsem sám, a proto se nebojím o druhé. Vždy náš strach pocházel z toho, že jsme se báli, že když neuděláme to, co po nás druzí žádají, budeme sami. A nyní tato omezení mizí a člověk začíná žít všeobjímající lásku ke všem a všemu. * * * Cakra01 Cítíme přes čakry Nejdříve se spojíme se svojí první čakrou a učíme se poznávat vše na Zemi, když se sem narodíme. Pak se učíme přes partnerské vztahy, které nás pojí s druhou čakrou. Třetí čakra nás učí rozeznávat strach, vztek, závislost, sílu, bezmoc. Zde jsme schopni nejvíce ublížit sobě a druhým negativním chováním a myšlením. Zde jsme schopni plivat na vše okolo sebe a vše pošpinit. Pak se dostáváme ke čtvrté čakře, kde nacházíme již své srdce a spojujeme se s naší duší. Zde již začíná vládnout klidná mysl, ticho a láska k sobě. Už nemáme zapotřebí zbytečně válčit s ostatními, neboť už není proč bojovat. Svojí hodnotu jsme našli a o to hlavně šlo.
  • Další kusy do(dny):alternative text skladem
  • Skladem:alternative text 1 ks