Poslední báseň: Rabíndranáth Thákur

Amit představuje bohatou, zpohodlnělou, trochu cynickou a provokující, nudící se bengálskou společnost, je to právník, ale své povolání vykonává jen proto, aby se příliš nenudil a aby si udržel společenské styky. Lábanja má mnohem opravdovější vztah k životu, přestože se nevyjadřuje o citech povýšeně a znalecký, neztratí v milostném poblouznění do té míry smysl pro realitu jako její nápadník, který se rád vyjadřuje paradoxními výroky. Thákur neusiluje o to, aby pomocí počestné Lábanje zesměšňoval kalkatskou zlatou mládež. Hlavním zájmem románu zůstává psychologie milostného citu: básnická krása lásky se otvírá v jiskření lyrických a duchaplných dialogů.