Duchovní memoáry, podle nichž natočila a od listopadu 1998 do února 1999 odvysílala na svém prvním programu veřejnoprávní Česká televize patnáctidílný stejnojmenný seriál. Autor v knize, která se stala v České republice žánrovým bestsellerem, líčí svůj duchovní vývoj, bohatý na hluboké transcendentální zkušenosti, občas provázené parapsychickými úkazy, jako vizemi, jasnozřením apod. Vypráví i pozoruhodné a často napínavé životní události a situace, které úzce souvisely s jeho vnitřním zráním. Své vzpomínky doplňuje zobecňujícími úvahami a spirituálními radami a postřehy. Kniha nás dále seznámí s autorovými duchovními učiteli, zejména s jeho ženou Mílou, britským jóginem a novinářem Paulem Bruntonem, indickým mudrcem Šrí Ramanou Maharšim a dalšími. Publikace obsahuje 32 stránkovou bar. i čb. fotografickou přílohu. Autor ke knize poznamenává: "Nechtěl jsem vás ani sebe zatěžovat vzpomínkami na minulost, je daleko lepší žít ve stálé přítomnosti v TEĎ. Věčná přítomnost okamžiku v bezčasém nyní vydá za všechny paměti. Věřím však a doufám, že jsem vám tímto neúplným a zpřeházeným životopisem přece jen kousek duchovní cesty naznačil a zároveň odhalil hlubší příčiny a spojitosti, které vyplývají z příhod života, jenž je sám ve skutečnosti duchovní cestou. Hlavně proto, aby ti další, kteří přicházejí po nás, nemuseli tolik hledat, pátrat a také klopýtat, jako jsem klopýtal já." K vydání se připravuje volné pokračování Pamětí mystika z období plné duchovní zralosti, a to pod názvem Živá věčnost. Názvy kapitol: 1. Co všechno může v mládí člověka potkat 2. Mystikovy zážitky a setkání s Richardem 3. Síla sebeodevzdání a příhody metapsychické 4. Křišťálová světla, nekonečné prostory a další vyučování. Paul Brunton 5. Meditace na gestapu, "vajíčko" a Maharšiho moudrost 6. "Černé hodinky" v Brzicích a příhoda v Moravském krasu. Odhmotňování 7. Jak jsem začal psát a přednášet. První varování 8. Temná noc duše a jak ji překonat. Poslední velké světlo 9. Jak jsme spadli do astrálu a co z toho vzešlo. Ještě něco o Richardovi a jiných duchovních přátelích 10. Jak chrání vesmírná moudrost. Mílin dopis 11. Učení Fráni Drtikola 12. Setkání s Mílou a duchovní symbióza. "Necháme to na Pánubohu" Výňatek z kapitoly Meditace na gestapu, "vajíčko" a Maharšiho moudrost ...Vzpomínám si, jak mě volali na Kladně na gestapo právě kvůli Paulu Bruntonovi. Říkali mu anglický špion, židozednář a bůhvíjak ještě. Sledovali naši malou skupinu a pak nás vybrali najednou. Co jsem měl dělat? Šel jsem tam. Byl tam výtah. Vpravo gorila, vlevo gorila s pendrekem, tak jsme do něj nastoupili. Myslel jsem nejdřív, že pojedeme nahoru, ale jeli jsme dolů. Zapadaly za námi nějaké mříže a nové se otvíraly a zase zavíraly a najednou stál přede mnou sám velký Faber, obersturmbannführer, který zapálil Lidice a měl prý pod komandem i popravčí četu. Výslech se konal deset metrů pod zemí, ve sklepení gestapa. Nejprve u zdi, potom už na židli. Faber dělal dlouhé přestávky, každou chvíli si někam odskočil, ale vyslýchal mě celých šest hodin, úplné blbosti, než ze sebe dostal to pravé: "Co je to ta Bruntonova jóga? A je možné jógou zprostředkovat telepatické spojení s Moskvou?" O to mu hlavně šlo. Nevím, proč si to nejdůležitější nechal až na konec. Řekl jsem, že ano. "Samjamou rádžajógy, když se to umí." "Tak nám to předveďte," on na to. "Necvičím takové hlouposti," řekl jsem dost zpupně. Mohl jsem si to tehdy dovolit, věděl jsem proč. Byl jsem v boží ochraně. Vztekle řekl: "A co tedy hergot hledáte podle toho vašeho židozednáře?" "Spojení s Bohem, s absolutnem," povídám klidně. "Zeigen Sie mir das! Ukažte mi to," zařval. Vůbec mi nevěřil. Sedl jsem si do padmásany, tehdy jsem ještě netrpěl bolestmi v levém koleni, a obrátil jsem celou sílu své soustředěné pozornosti do duchovního srdce. Šlo to dobře, skoro jako doma. Pak bylo dlouho ticho. Přivřel jsem oči, až na malou štěrbinku, a poočku jsem ho pozoroval. Meditoval, meditoval a meditoval a ty dvě gorily s pendreky v pohotovosti se neodvážily ani vydechnout. Zavřel jsem oči. Hezkou chvíli bylo ticho. Najednou rána jako z děla. Faber praštil pěstí do stolu, divže nepřevrhl mramorový kalamář. "Das kann nicht Wahr sein! To nemůže být pravda," zařval. Pak ještě něco zabručel a nakonec odešel. Zmizel někde v podzemních chodbách gestapa, protože výtah jsem neslyšel. Gorily mě pak vyvezly na vzduch a samy někam zalezly. Zatímco jsem byl u výslechu, dělali u nás jiní gestapáci domovní prohlídku. Přišel jsem tehdy o všechny duchovní knihy, ale jinak se mi nestalo nic. Byl jsem v ochraně boží a také jsem to tak cítil. Celou dobu. Tu ochranu nás naučil také Brunton ještě před válkou. A já vám teď prozradím, jak se ta boží ochrana dělá. Boží ochrana se vlastně nedělá. Ona tu stále je. Jak by ne, když jsme děti boží. "Já jsem Syn Boží, vy jste dítka Boží," řekl Ježíš. Tak to aspoň stojí v Bibli. A poněvadž nejsme od svého Otce oddělení a jsme stále s ním, ať už se boží ochrana dělá či nedělá, můžeme s ním na ní spolupracovat. Jak? "Kdo myslí na mne, zajisté přijde ke mně," říká Bůh Kršna v Bhagavadgítě. To je základ tohoto ochranného postoje mysli. Myslíme na Boha v našem duchovním srdci, na toho, který je nejen v nás, nýbrž všude, a kterého nazývají mnoha jmény, i když je to pořád jeden a tentýž. Je to naše nejvyšší jáství. Brunton je proto nazval overself, nadjá. A když se schylovalo k válce s Hitlerem a Československo bylo první na ráně, dal nám pokyn: "V přítomné době si přeji, abyste chovali myšlenku na nadjá, jak vás zahaluje a ochraňuje duchovně i materiálně a jak vám dává absolutní bezpečnost a ochranu. Tuto myšlenku chovejte neustále!" Dělali jsme to celou válku, ba i potom, a učili jsme to kdekoho. I děti se tím těšily a chránily. Představovaly si, že to nadjá je živé a ono také samozřejmě je a že z něho vycházejí paprsky světla, jakési živé záře, která nespaluje, ale uklidňuje celou naši bytost a přitom ji trvale chrání ode všeho zlého. Říkali jsme tomu "vajíčko". To proto, že se člověk stále cítil být v ochraně boží jako ve skořápce, která k němu nepropustila nic, co by mu mohlo škodit nebo ublížit. Je psáno ve védách: "Nejlepší cvičení je stále si uvědomovat Já." A o to v tomhle cvičení vlastně šlo a přitom nás to ještě chránilo. Později jsem zjistil, že "vajíčko" je možno rozšířit do nekonečna a že potom je, jak je...