Aby bylo možné sledovat duchovní cestu, píše legendární tibetský učitel, je nutné překonat počáteční nadšení. Důležité je, že pokud si chceme cokoli osvojit, nestačí se učit pouze z knih, od učitelů nebo se přizpůsobovat už zavedeným způsobům a modelům. Je nutné mít vlastní zkušenost doslova z první ruky. Mystický zážitek radosti a milosti, nebo jakkoli to lze vyjádřit jinak, můžeme pak nalézt v každém předmětu. Toho se snažíme dosáhnout pomocí vipašjány neboli meditační praxe vhledu. Když zajistíme, aby fungoval základní vzorec kázně, a rozvineme správný způsob, jak zacházet se situací, ať už jsou to naše dýchání, chůze nebo cokoli dalšího, k čemu přistupujeme podobně, v určité fázi technika postupně vyhasne a skutečnost se pozvolna rozšíří. Potom už se nemusíme soustřeďovat dovnitř, jak předepisuje většina meditačních škol, ale můžeme se stále víc rozvíjet směrem ven. Čím bohatší zkušenosti získáváme, tím blíže se dostáváme k realizaci existence bez centra, do stavu mysli „tady a teď“. Takové je základní pojetí tohoto druhu akční meditace, jejíž prvky prostupují celou Trungpovou praxí, od začátku až do chvíle realizace. Přinášejí poznání, které se vám může stát životním stylem.