Českému čtenáři se tak Malý princ poprvé dostává do rukou ve své původní úpravě, která mu umožní, aby v díle odkrýval nové významy, které mu dosud zůstávaly utajeny. Požadavku věrnosti původní autorově ideji a smyslu díla vychází vstříc i nový překlad. Námětem Exupéryho krátkého, zdánlivě prostého a přitom hlubokého textu je setkání s tajemnou postavou malého prince, který se znenadání zjeví letci havarovanému uprostřed pouště. Ušlechtilé „dítě“, které letci-vypravěči zprvu klade jakoby dětinské otázky, jež ho vyrušují od seriózních záležitostí, se brzy proměňuje v jeho průvodce po krajině citu a soucitu, zodpovědnosti a lásky. Exupéryho novela tak průzračným jazykem zachycuje úsilí o návrat k tomu nejpodstatnějšímu v našem životě. A jako by toto nejpodstatnější nebylo možné zpětně nalézt jinde než ve světě dětství, obrací se autor k dětem. Je to ale možná dítě v každém z nás, které oslovuje a k němuž promlouvá ve scénách, jež bychom se pro jejich nesmlouvavost někdy i mohli bát předložit svým skutečným dětem – tak jako v té, kdy se malý princ, aby věrně dostál citu a zodpovědnosti ke své květině, s vypravěčem, nyní už svým přítelem, navždy loučí. Nejsme to tedy spíš my dospělí, koho Exupéryho text upomíná, abychom, pro své děti i pro nás samé, to podstatné v sobě znovu nalezli a oživili? Antoine de Saint-Exupéry (1900 až 1944) byl francouzský spisovatel, letec a reportér. V roce 1940 opustil Francii a přestěhoval se do New Yorku. Právě v americkém exilu napsal svou nejznámější knížku Malý princ. V červenci roku 1944 jakožto pilot ve službách spojeneckého letectva vzlétl z Korsiky k průzkumnému letu nad Francií, ze kterého se již nevrátil. K jeho dalším významným dílům patří zejména Země lidí, Noční let a Citadela.