Léčivé rostliny třetího tisíciletí: P. Valíček, L. Kokoška, K. Holubová

Spolu s postupujícím lidským poznáním se začíná objevovat stále více rostlin, které byly ještě před několika lety zcela na okraji našeho zájmu. Přitom je mnohdy dobře znali a využívali v dávné minulosti původní obyvatelé Starého světa nebo Ameriky. Týká se to jak rostlin obohacujících náš jídelníček, tak i těch, které dnes nacházejí uplatnění v průmyslu, kosmetice, farmacii či jiných odvětvích lidské činnosti. V oblasti léčivých rostlin pracují po řadu let týmy vědců z vyspělých zemí s cílem rozšířit sortiment o nové druhy, které by pomohly řešit některé zásadní zdravotní problémy lidstva v třetím tisíciletí, jako je rakovina, AIDS, Alzheimerova choroba a další. Tato publikace má být skromným příspěvkem k poznání a využití některých z nich. l když se člení do několika kapitol s jasným vymezením účinků, v mnoha případech je to velmi obtížný úkol. Většina rostlin totiž obsahuje celou škálu účinných látek, které navíc působí komplexně, takže i jejich fytoterapeutický záběr je daleko širší.

Ukázka z knihy:
Ginkgo. Druh je jediným potomkem kdysi rozsáhlého rodu, který se vyskytoval ve flóře severního pásu a zvláště ve střední Evropě. Dnes je naprosto izolovaný, bez jakéhokoliv příbuzenstva mezi stávajícími nahosemennými rostlinami. Jeho vznik se udává v permu, hojně se zbytky listů a plodů objevují ve zkamenělinách od svrchního triasu a zvláště v juře, zatímco pozvolna vymíral v terciéru. Z tohoto hlediska patří tedy jinan dvoulaločný k rostlinám historicky nejpamátnějším. Původ a rozšíření: Dnes roste hlavně v Číně a Japonsku, kde se pěstuje nejen jako užitková rostlina, nýbrž i jako posvátný strom poblíž chrámů. Jeho žlutobílé, měkké a lehké dřevo podobné jedlovému, se užívá v truhlářství. Semena, známá v Číně a Japonsku jako pehko či pakwo , se jedí pražená jako oříšky. Z olejnatých jader se lisuje jemný olej. V posledních staletích se jinan dvoulaločný omezeně vrátil nejen do Evropy, ale i do Ameriky. U nás se s ním můžeme setkat především v některých parkových výsadbách, např. v Lednici na Moravě, Poděbradech, ale i v Praze. Rostou-li vedle sebe rostliny samčí i samicí, stromy plodí, ale semena často nedostatečně vyzrávají a potom téměř neklíčí.