Před 800 lety se odehrálo něco pozoruhodného: Bůh odhalil benediktinské abatyši Hildegardě z Bingenu tajemství stvoření a spásy, ale také zázraky přírody, funkce lidského těla, příčiny nemocí a také léčebné prostředky, které vložil do přírody za účelem odstraňování nemocí. Hildegarda obdržela od Boha návrh: Napiš, co vidíš! Konej zjevně divy, které jsi zvěděla! Popisuj je a hovoř o nich! Z rukopisu Vyšehradského se dozvídáme, že Hildegardiny spisy byly starým Čechům dobře známy, o čemž svědčí i dochovaný český překlad jednoho z jejích stěžejních děl Scivias (Znej stezky Páně) z 15. století. Středem zájmu se po mnoha staletích stala ovšem až v posledních padesáti letech, kdy lidé, nezřídka umoření chemickou léčbou, bytostně zatoužili po léčbě přírodní. Hildegarda z Bingenu platí dnes v Německu z anejvyšší přírodní léčitelku všech dob, včetně té naší. Skládala také hudbu, psala básně a proslula svými proroctvími. 13. září 1998 si připomínáme 900. výročí jejího narození. Dr. Gottfried Hertzka a Wighard Strhlow jsou přeními badateli v oboru hildegardovské medicíny a používají její doporučení a postupy ve své léčebné praxi. Jsou také autory knihy Léčebné umění Hildegardy z Bingenu, která rovněž vyšla v nakladatelství Alternativa. Ukázka z knihy:
K Hildegardině kuchyni patří, aby v ní bylo zahrnuta i radost a veselí. Hildegarda používá pro radost slovo „gaudium" a je u ní dokonce nejvyšší třídou ctnosti. Já zase spíš myslím na pojem „veselost". Veselí ve smyslu Hildegardou užívaného latinského slova „laetitia". Laetiňcare, činit veselým, patří také k základním pojmům, užívaným v Hildegardině kuchyni. To můžeme a měli bychom výběrem stravy regulovat. Samozřejmě také existuje falešné veselí, například škodolibost. Stejně tak existuje i falešná smyslnost. Přece však, celkem vzato, neuškodí, když spíše sáhneme po potravinách, vzbuzujících radost a potěšení, protože opačného, smutku a toho, co smutek vyvolávaje v současnosti dostatek, a není proto třeba to v člověku povzbuzovat. K věcem, které mohou svými vedlejšími účinky toto přirozené melancholické zaměření člověka zesilovat, se ještě vrátím.
K Hildegardině kuchyni patří, aby v ní bylo zahrnuta i radost a veselí. Hildegarda používá pro radost slovo „gaudium" a je u ní dokonce nejvyšší třídou ctnosti. Já zase spíš myslím na pojem „veselost". Veselí ve smyslu Hildegardou užívaného latinského slova „laetitia". Laetiňcare, činit veselým, patří také k základním pojmům, užívaným v Hildegardině kuchyni. To můžeme a měli bychom výběrem stravy regulovat. Samozřejmě také existuje falešné veselí, například škodolibost. Stejně tak existuje i falešná smyslnost. Přece však, celkem vzato, neuškodí, když spíše sáhneme po potravinách, vzbuzujících radost a potěšení, protože opačného, smutku a toho, co smutek vyvolávaje v současnosti dostatek, a není proto třeba to v člověku povzbuzovat. K věcem, které mohou svými vedlejšími účinky toto přirozené melancholické zaměření člověka zesilovat, se ještě vrátím.