Konfucianismus
Konfucianismus je původním čínským filosofickým a náboženským učením, které na dva a půl tisíce let ovlivnilo utváření společenského systému nejen v Číně, ale i v přilehlých oblastech. Jeho zakladatel Kchung fu-c’, známý u nás pod latinizovaným jménem Konfucius (551-479 př.kr.), žil v 5.století př. Kr.. Jsou mu přisuzovány tituly jako Mudrc všech věků či První učitel. Jeho učení bylo přijato za státní doktrínu v 2.st. př.Kr. za císaře Chan-Wu-tiho a obohaceno myšlenkami pozdějších myslitelů přetrvalo až do současnosti.
Protože byl konfucianismus natolik spjat se státním zřízením , ztratil sice ve 20.stol. své výjimečné postavení, avšak tradiční konfuciánské hodnoty zůstaly silně zakořeněné v životech lidí a novodobí čínští myslitelé a političtí vůdci stáli před problémem, jak je přizpůsobit modernímu státu. Dnes se hlásí ke konfucianismu na celém světě miliony lidí. Nejvíce stoupenců má v Číně, Japonsku, Koreji, Hongkongu,Vietnamu, na Tchaj-wanu a v Singapuru.
UČENÍ: Konfucius se nepovažoval za nijak originálního myslitele. Vycházel z odkazu minulosti, kterou považoval za zlatý věk. Učil morálnímu kodexu založenému na etice, humanitě a lásce. I přes bouřlivé období zdůrazňovala jeho filosofie ideály řádu a humanity.Základem konfucianismu byla vždy idea, že lidé mají vždy žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou. K dosažení těchto cílů doporučoval systém mezilidských vztahů a dobré vlády. Podle jeho filosofie byl urozený muž takový, který se vyznačoval pěti vlastnostmi: vybraným chováním, ušlechtilostí, dobrou vůlí, pílí a laskavostí. Muž by měl tyto kvality využít pro řízení státu. Pro něho představovala služba ve státní správě nejvyšší poslání, protože dobrá vláda mohla přinést blaho všem lidem.
Také se zabýval otázkami rodiny, která byla v Číně považována za primární společenskou jednotku. Byla chápána jako základní ekonomická, sociální a politická struktura proto, že se její členové podíleli na všech uvedených činnostech společně. Rodina byla přirozeným prostředím pro morální výchovu a mostem mezi jednotlivcem a společností. Učil, že v rámci rodiny si člověk plně uvědomuje svoji humanitní podstatu. Zdůrazňoval povinnosti a práva každého jejího člena a věřil, že všichni se budou chvat v souladu se svými úlohami.
Konfucianismus položil základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval 2000 let. Mladí muži podstupovali náročné státní zkoušky, jen aby mohli získat místo v některém úřadu.
Konfuciovo eticko-sociální učení prosadil především jeho následovník Mencius) 372-289 př.kr.
Konfucianismus je původním čínským filosofickým a náboženským učením, které na dva a půl tisíce let ovlivnilo utváření společenského systému nejen v Číně, ale i v přilehlých oblastech. Jeho zakladatel Kchung fu-c’, známý u nás pod latinizovaným jménem Konfucius (551-479 př.kr.), žil v 5.století př. Kr.. Jsou mu přisuzovány tituly jako Mudrc všech věků či První učitel. Jeho učení bylo přijato za státní doktrínu v 2.st. př.Kr. za císaře Chan-Wu-tiho a obohaceno myšlenkami pozdějších myslitelů přetrvalo až do současnosti.
Protože byl konfucianismus natolik spjat se státním zřízením , ztratil sice ve 20.stol. své výjimečné postavení, avšak tradiční konfuciánské hodnoty zůstaly silně zakořeněné v životech lidí a novodobí čínští myslitelé a političtí vůdci stáli před problémem, jak je přizpůsobit modernímu státu. Dnes se hlásí ke konfucianismu na celém světě miliony lidí. Nejvíce stoupenců má v Číně, Japonsku, Koreji, Hongkongu,Vietnamu, na Tchaj-wanu a v Singapuru.
UČENÍ: Konfucius se nepovažoval za nijak originálního myslitele. Vycházel z odkazu minulosti, kterou považoval za zlatý věk. Učil morálnímu kodexu založenému na etice, humanitě a lásce. I přes bouřlivé období zdůrazňovala jeho filosofie ideály řádu a humanity.Základem konfucianismu byla vždy idea, že lidé mají vždy žít v harmonii jeden s druhým a s přírodou. K dosažení těchto cílů doporučoval systém mezilidských vztahů a dobré vlády. Podle jeho filosofie byl urozený muž takový, který se vyznačoval pěti vlastnostmi: vybraným chováním, ušlechtilostí, dobrou vůlí, pílí a laskavostí. Muž by měl tyto kvality využít pro řízení státu. Pro něho představovala služba ve státní správě nejvyšší poslání, protože dobrá vláda mohla přinést blaho všem lidem.
Také se zabýval otázkami rodiny, která byla v Číně považována za primární společenskou jednotku. Byla chápána jako základní ekonomická, sociální a politická struktura proto, že se její členové podíleli na všech uvedených činnostech společně. Rodina byla přirozeným prostředím pro morální výchovu a mostem mezi jednotlivcem a společností. Učil, že v rámci rodiny si člověk plně uvědomuje svoji humanitní podstatu. Zdůrazňoval povinnosti a práva každého jejího člena a věřil, že všichni se budou chvat v souladu se svými úlohami.
Konfucianismus položil základy čínského vzdělávacího systému, který přetrval 2000 let. Mladí muži podstupovali náročné státní zkoušky, jen aby mohli získat místo v některém úřadu.
Konfuciovo eticko-sociální učení prosadil především jeho následovník Mencius) 372-289 př.kr.