Kameny domova

Václav Cílek. Knihu, která, krom jiných ilustrací, nabízí velké a čisté portréty 36 českých kamenů, jejich popisy, místopisné zprávy o jejich lokalitách a jejich malé příběhy v kontextu velkých českých dějin, uvozuje autor slovy: „Tato tenká kniha je pokusem pochopit něco jako duši Čech a Moravy z hlediska stavebních materiálů a charakteristických nerostů. Jsou země, které si zvolily své národní kameny. V Coloradu to je třeba červený uhličitan manganu – rhodochrozit. Jsou krajiny, které nemusí hlasovat, ale přesto je jejich volba jasná – čím by byla Itálie a Řecko bez mramoru a Skandinávie bez žuly?“ Je nutné říct, že skoro všechny české a moravské minerály jsou oproti světu málo nápadné a nějak tlumené. Málokterý je nějak úžasný, spektakulární nebo oslnivý. Mnoho let jsem sbíral minerály a roky jsem hovořil se sběrateli. Téměř všichni jsme prošli tím vývojem, že jsme nejprve sbírali na lokalitách, které byly v našem okolí. Celé roky jsme se k nim umanutě vraceli, pozorovali jejich vývoj a vzájemně jsme si vyměňovali vzorky. Pak přišlo okouzlení velkými krystaly z Alp nebo Brazílie. Se zatajeným dechem jsme vyslovovali jména vzdálených lokalit někde v Kongu nebo Pákistánu. Po dvaceti nebo třiceti letech jsme přišli na to, že nakonec máme nejraději ty trochu zašlé minerály z našich tradičních lokalit. Víme o nich všechno. Jak vypadají ty nejkrásnější vzorky, kde se našly a v jakém množství. Můžeme doufat, že jednou nalezneme podobný kámen. Cizí kameny mohou být barevnější, ale jsou bez příběhu, nemají takovou auru a jsou studenější. Přemýšlím o jedné věci a nechci, aby vyzněla jako samochvála, ale někam do této knihy patří. Je to otázka zkušenosti a zacházení s kameny. Sbíral jsem je odmala, učil jsem se na hornické škole v Příbrami, později jsem vystudoval na přírodovědecké fakultě obor ložisková geologie. Pracoval jsem či fáral na mnoha šachtách. Mnoho let jsme zkoumali stará důlní díla. Z vlastní zkušenosti (nejmenší je u amfibolitu a chryzoberylu) znám všechny zde popsané minerály a roky jsem se vracel do míst, která popisuji. Nebásním, ale zkouším shrnout zkušenost krajiny a kamene, který s ní koresponduje. Věřím tomu, že existuje nějaká společná identita místa a materiálu, která působí na povahu lidí a charakter událostí; že po většinu věků byla místní kultura a příroda úzce navzájem spjata. A je-li dnes v globalizovaném světě vše tak volné, rozpojené, nezávazné a a široké, je to možná i proto, abychom jistěji skrze místní hudbu, byliny, sýry či kameny lépe našli cestu domů. Čedič, Panská skála Čedič, Panská skála Foto: Václav Cílek: Kameny domova Granodiorit (Mrákotín) Žuly nelze opominout, protože se s nimi na území naší republiky setkáváme prakticky neustále. Jsou typickým a hojně využívaným kamenem pásma mezi středními a jižními Čechami, ale mají mnoho dalších domovů – jádra hor od Krkonoš přes Jizerské a Krušné hory až na Šumavu a dál k Železným horám, Vysočině a Podyjí. Pokud by si Kraj Vysočina chtěl zvolit svůj „národní“ kámen, pak by to nejspíš byl mrákotínský granodiorit. Je to jemnozrnná, šedavá a vcelku nenápadná hornina, ze které byl vylomen ten vůbec největší lidmi přemístěný a opracovaný kámen na našem území – obelisk Pražského hradu. Měl symbolizovat jednotu národa, ale při dopravě se přelomil, protože se symboly si nelze jen tak zahrávat (…) Jaspis, Ciboušov Jaspis, Ciboušov Foto: Václav Cílek: Kameny domova Čedičové sloupky (Panská skála) Krajina Českého středohoří je chrámem kosmu. Špičky erozí vypreparovaných přívodních drah bývalých vulkánů směřují k obloze plné hvězd. Sopečné skalky jsou hlazeny kavyly pohybujícími se ve větru a dole pod nimi leží povstávající krajina černého trojúhelníku. České středohoří představuje možná nejkrásnější a určitě nejdivnější českou krajinu. Je jiné než zbytek země. Osou Českého středohoří se táhne riftové údolí, jaké ve větším měřítku známe třeba z východní Afriky. (…) Někde se rifty táhnou přes celý kontinent, ale protože u nás je všechno malé, tak jiné jenom mezi Aší a Českou Lípou. Místo Kilimandžára máme Milešovku a místo Viktoriina jezera jsme měli uhelné močály severočeské pánve. (…) Čediče se většinou rozpadají na nevelké skalky J a balvany, ale někdy vytvářejí dlouhé, píšťalám varhan podobné sloupky. (…) Jedny z nejdelších čedičových sloupků kupodivu stojí pod hradem v západočeských Nečtinách, ale drobnější výskyty jsou rozptýlené daleko za hranicemi Českého středohoří třeba na Frýdlantsku. Díváme se na Panskou skálu a překvapeně se ptáme: „Který architekt tě vystavěl, ó přírodo?“ (…) Granodiorit, Mrákotín Nejbližším příbuzným bleskových achátů z Horní Halže jsou křemenné hmoty, zejména ametysty a jaspisy z Ciboušova u Klášterce nad Ohří. Jejich historie začíná na nejposvátnějších místech Království českého – v kaplích hradu Karlštejna, kde byly uloženy české korunovační klenoty, a ve Svatováclavské kapli ve svatovítské katedrále na Pražském hradě. Ciboušovské jaspisy zde jsou použity jako schrána i jako hradba korunovačních insignií jako symbolů státní moci i pro ostatky svatého Václava, duchovního ochránce země české. (…)