Je těžko uvěřitelnou ironií, že Karel Makoň (1912 1993), jako vysokoškolák deportovaný 17. 11. 1939 do německého koncentračního tábora, ve své nejhroznější životní krizi, kdy měl být esesákem ubit k smrti, obdržel velkou duchovní milostí vlité poznání křesťanské mystiky“. Přitom do té doby neměl větší zájem o křesťanství, to bylo zastíněno jeho zaujetím pro východní filozofické a náboženské směry, které vystudoval na Filozofické fakultě v Praze. Tato zcela výjimečná událost mu nepřímo určila duchovní smysl dalšího života, kdy toto poznání šířil jednak samizdatovými spisy, jednak příležitostnými osobními přednáškami v úzkém kruhu duchovních přátel. A tak vznikal postupně soubor tzv. úloh, které dával svým plzeňským posluchačům. Jejich správný mystický výklad se zaměřením na praktický duchovní život se stal základem pro knižní vydání pod názvem Duchovní úlohy. Již v samém úvodu autor vysvětluje záměr díla, aby ne náhodou vybrané citáty z Nového zákona přinesly čtenáři další podněty jak duchovnímu přemýšlení, tak i, a to především, k přehodnocení dosavadní vlastní cesty v rámci následování Ježíšova příkladu, dle Jeho výzvy: Následuj mne! Stěžejní myšlenka těchto úloh je stále živá otázka: Jaký život má smysl? Autorovi odpovědi na ni jsou nedocenitelným přínosem pro každého, kdo jde za poznáním nejvyšší Pravdy a za pochopením nekonečné Lásky Boží.