Ukázky z knihy: Tyto tunely, chovající se jako rotující gravitační vír, mají ekvitemporální charakteristiku (stejnorodost času po celé délce tunelu) a nejspíše by je bylo možno přirovnat k dosud pro vědu stále tajemným červím dírám, přestože jejich realitu (včetně reality skalárního pole a tachyonů) již v průběhu 70. a 80. let minulého století prokázaly výsledky tajného amerického vládního projektu Montauk a Phoenix lil. Atlantští vědci brzy ovládli tuto oblast vědy a postupně dospěli k poznání, že různobarevné odrůdy výše zmíněných drahokamů, z nichž většinu dnes řadíme do šesterečné krystalografické soustavy, poskytují koncentrované a ostře fokusované energie různých frekvenčních charakteristik, závisle na druhu, zbarvení a tvaru krystalovaného drahokamu.
V podzemních depozitech Neu Schwabeniandu bylo Němci nalezeno mnoho artefaktů a podkladů pro vývoj nových technologií, bohužel většina z nich zůstala hluboce utajena, a tak na veřejnost pronikly některé informace spíše náhodou. Jednou z takových náhod byl nález trosek německého dopravního letounu Focke-Wulf Fw 200 Condor na ledovém Riiser-Larsenově šelfu v Zemi královny Maud, k němuž došlo 23. prosince 1996. V troskách byly nalezeny německy psané štábní spisy, vesměs silně poničené, z nichž se zčásti podařilo rozluštit knihu denních hlášení Base 103 a osobní deník velitele této báze, který zřejmě při havárii zahynul 15. června 1945, soudě podle nedokončeného posledního zápisu zčásti potřísněného krví. Písemnosti byly postoupeny MJ-5 v rámci projektu Moondust (A. S. Glancy). Na mapě Neu Schwabeniandu, pocházející z archivu SS-E-IV Schwarze Sonne, je však malými praporky se svastikou označeno více základen bohužel informace o nich chybí.
Podle manuskriptů, jež má v držení americká Lemurianská společnost (The Lemurian Fellowship), měli kolem roku 24 000 př.n.l. Atlanťané velmi silné vojenské letecké síly, které měly své základny nejen na atlantských ostrovech ale i v Evropě, na americké pevnině, v Gobi, Antarktidě a také kdesi u Kaspického moře, takže vytvořili síť obepínající území svého budoucího protivníka Suernie. Tuto téměř absolutní kontrolu celého vzdušného prostoru Země získali díky několika velkým základnám, které vybudovali na odvrácené straně Měsíce.
V podzemních depozitech Neu Schwabeniandu bylo Němci nalezeno mnoho artefaktů a podkladů pro vývoj nových technologií, bohužel většina z nich zůstala hluboce utajena, a tak na veřejnost pronikly některé informace spíše náhodou. Jednou z takových náhod byl nález trosek německého dopravního letounu Focke-Wulf Fw 200 Condor na ledovém Riiser-Larsenově šelfu v Zemi královny Maud, k němuž došlo 23. prosince 1996. V troskách byly nalezeny německy psané štábní spisy, vesměs silně poničené, z nichž se zčásti podařilo rozluštit knihu denních hlášení Base 103 a osobní deník velitele této báze, který zřejmě při havárii zahynul 15. června 1945, soudě podle nedokončeného posledního zápisu zčásti potřísněného krví. Písemnosti byly postoupeny MJ-5 v rámci projektu Moondust (A. S. Glancy). Na mapě Neu Schwabeniandu, pocházející z archivu SS-E-IV Schwarze Sonne, je však malými praporky se svastikou označeno více základen bohužel informace o nich chybí.
Podle manuskriptů, jež má v držení americká Lemurianská společnost (The Lemurian Fellowship), měli kolem roku 24 000 př.n.l. Atlanťané velmi silné vojenské letecké síly, které měly své základny nejen na atlantských ostrovech ale i v Evropě, na americké pevnině, v Gobi, Antarktidě a také kdesi u Kaspického moře, takže vytvořili síť obepínající území svého budoucího protivníka Suernie. Tuto téměř absolutní kontrolu celého vzdušného prostoru Země získali díky několika velkým základnám, které vybudovali na odvrácené straně Měsíce.