Z knihy:
Pocházíme ze dvou rodičů. Na našem počátku byla tedy dvojice. Ať už byl jejich vztah jakýkoli, jedno je jisté: jednou plně dávali a brali. Fotbaloví trenéři mají ve zvyku říkat po šťastně vyhraném zápase: Nezáleží na tom, jak k tomu došlo, spočteno a podtrženo, platí jen výsledek.
To platí i v tomto případě. Spočteno a podtrženo, platí zde jen výsledek, nebo alespoň především výsledek. Narodili jsme se a existujeme.
Existujeme, protože naši rodiče k sobě našli cestu a tím se předali prostřednictvím milostného aktu do nás.
Může se to stát chtěně či nechtěně, s láskou nebo pouze s touhou, s radostí nebo strachem, plánovaně nebo neplánovaně. Sečteno a podtrženo: platí pouze výsledek. Protože to je to, co se skutečně stalo a na čem už se nedá nic, ale vůbec nic změnit. Jestliže to akceptujeme, je vše v pořádku. Ale to většina z nás nedělá. Zde totiž končí paralela s fotbalem. U fotbalového zápasu se již později nikdo neptá, jestli se stali mistrem šťastnou náhodou, zaslouženě nebo nezaslouženě, zde se jen všichni radují a slaví výsledek. V případě vztahu tomu tak většinou není - zde hrají okolnosti důležitou roli ještě po letech i desetiletích.
Dospělí muži a dospělé ženy si ještě po letech stěžují například na to, že je jejich rodiče nidky nechtěli. Někdy se jedná o fantazii, někdy jsou pouze neplánovaným dítětem, které přišlo v nevhodný okamžik, ale rodiče ho přesto přijali. V jiném případě bylo dítě použe důsledkem letmého sexuálního setkání, méžná nevěry, možná dokonce vynuceného styku. V některých případech to přijala pouze matka, a někdy možná i zápasila sama se sebou, jestli nemá jít na potrat.
Všechno to a mnohé další jsou obvyklé okolnosti početí a těhotenství. Mnozí jsou však na tyto okolnosti fixováni, místo aby měli radost z výsledku a oslavovali svůj život. ......................