Základní a nejobsažnější autorovo metodologické dílo. Kniha vznikla z přímých otázek návštěvníků E. Tomáše v letech 1982 až 1987. Otázky jsou proto řazeny chronologicky, nikoliv věcně nebo podle tematických okruhů. Jsou však živé, kladené žáky nejrůznějších duchovních cest a směrů a také nejrůznějších úrovní a nestejné vnitřní pokročilosti. Kniha se proto hodí pro všechny stupně hledání od mentálních analýz až po realizaci Pravdy. Autor v jejím úvodu nabádá čtenáře: "Čtěte ji pomalu, uvažujte o každé otázce a odpovědi, promyslete si ji, zkoumejte, zda a jak byste odpověděli sami apod. Tak z ní získáte maximum duchovního užitku. Každá i sebejednodušší odpověď může člověku rozšířit vnitřní obzor, připomenout mu, co už dávno zapomněl nebo čemu kdysi nevěnoval dost pozornosti, či objasnit určité životní nebo jógové situace. Právě dnes můžete být v takové situaci, jejíž odborné a rychlé vyřešení příslušnou odpovědí vám přijde velmi vhod. Při studiu si zaškrtněte ty otázky, které se přímo týkají vaší cesty a vašich problémů, a také ty, kterým dosud plně nerozumíte. K těm se pak častěji vracejte. Jsou vaše a pro vás. Jde o to, abyste jejich odpovědi dovedli kdykoli realizovat, nejen jim rozuměli intelektem. Teprve pak poznáte pravou hodnotu těchto dialogů a teprve pak kniha splní svůj účel." Většina odpovědí vyvěrá ze zkušeností a poznatků autora. Některé však pramení též z idejí Šrí Ramany Maharšiho, Buddhy, Krista, Aštávakry, Bruntona a podobných. To jsou ty, které autor během vlastního hledání přijal za své. Ukázka z dialogů: (137) Kde je Bůh? Všude. A kde ho mám hledat? Najděte pramen vašeho jáství. Tam je mi nejblíž? Ne, to je přímo On. A kde potom budu já? V Bohu. (138) Proč existuje svět? Protože je zde NĚKDO, kdo jej vymýšlí a současně pozoruje. Já jej pozoruji. Správně. A také jej vymýšlíš. Jenomže svět není vymyšlen oním malým "já", které znáš, ale velkým "Já", které dosud neznáš. Malé "já" jej vidí omezeně a také si ho jen omezeně vymýšlí podle svých možností. (139) Mám mnoho žádostí, vášní a tužeb. Bojuji s nimi už dlouhá léta, ale ony dosud vždycky zvítězily. Co mám dělat? Bojovat dál. Jenomže pro změnu átmavičárou a objektivizací. Vášně a žádosti pak odejdou samy. (140) Kde pramení mysl? V duchovním srdci, potom jde do hlavy a pěti smysly do světa. Cesta k Pravdě je obrácená. Je to dlouhá cesta? Ani ne, asi 35 centimetrů. Jenomže mnohý člověk by raději kopal jámu 35 metrů hlubokou, než aby se vydal na cestu z hlavy do Srdce. (141) Mám tolik problémů, že už si nevím rady? Protože s nimi válčíš sám. Obrať se na své božské Já ve svém duchovním srdci, předej mu tyto své problémy a pak na všechny zapomeň. Dostane se ti síly i pomoci k jejich řešení. Jak by to bylo možné? Protože budeš v jednotě s Já, které je začátkem i koncem světové harmonie. Ale některé věci jsou předem určeny jako rány osudu. Ty přece nemohu změnit? Pak dostaneš sílu je vydržet, ty ostatní se však harmonicky změní. (142) Jsem vázán svými povinnostmi a vůbec nevím, jak z toho vybřednout. To dělá síla karmy čili tvého vlastního osudu. Je možno se z ní nějak dostat? Napadlo mě už všeho nechat a utéci pryč, někam hodně daleko. Tím bys věc nevyřešil, naopak, v cizině bys měl možná podmínky horší. Jaké je tedy východisko podle vaší zvláštní filozofie? Nemám zvláštní filozofii, ale východiska jsou dvě. 1) Nechat v klidu projít nahromaděnou karmu, až se sama vyžije, neboť ona není věčná, jenom dočasná. To by však mohla být někdy dlouhá cesta. 2)Dostat se do vyšší karmické úrovně, kde už neplatí oko za oko, zub za zub a kde tudíž nemusíš už všechen nahromaděný osud odtrpět a splatit, ale mnohé hříchy, pro které dnes trpíš, ti budou smazány. Nakonec všechny. Jsem rozhodnut pro druhou alternativu. Co mám dělat? Studovat džňánu, dělat analýzy, meditovat a vstoupit do samádhi. Už první hlubší duchovní ponoření ti ukáže, že nejsi vůbec ničím vázán, že existuješ, přestože nemáš tvar, a že jsi věčný a čistý, bez počátku a také bez konce. Touto zkušeností vstoupíš do vyšší karmické úrovně. A protože fyzické stavy a zevní podmínky se po nějakém čase vždycky přizpůsobují zažitým stavům vnitřním, karma se ti změní k lepšímu. Až se tak stane, nepřestaň dál duchovně pracovat, dokud nedojdeš konce. Ve stavu Poznání už není žádné karmy? Proč? Pravda je nad časem i nad prostorem, hříchy děláme tady, a tak se s nimi musíme i tady vyrovnat.